Kvantová fyzika a Zážitky blízké smrti.
Lidé se mne často ptají co má vlastně společného kvantová fyzika a Zážitky blízké smrti, jelikož tuto podobnost rád zmiňuji. Abych tedy dostál těmto dotazům a osvětlil své konstatování, pokusím se stručně objasnit ten nejdůležitější průsečík mezi závěry kvantové fyziky ( podle Kodaňské interpretace ) a fakty, jež vycházejí z výzkumu Zážitků blízké smrti.
Kvantová fyzika ve své současné podobě a interpretaci, došla do stavu, kdy se vážně zabývá otázkou co je to svět, jak a z čeho je formován , včetně nás samotných, s důrazem na výzkumm toho, kdo vlastně tento svět prožívá a jak ho svým prožíváním ovlivňuje.
Ale začněme od začátku, to znamená že musíme na počátek 20století, kdy u jejího zrodu stály ikony experimentální vědy jako Albert Einstein, Max Planck, Erwin Schroedinger čí „čistá Duše fyziky“, jak byl přezdíván Paul Dirac. Kvantová fyzika od svého počátku nevycházela jen z ustáleného mechanistického fyzikálního „přepočítávání“, ale jejím základem byly Aristotelovy „potencionality“. S tímto přístupem, postupem času, rozmetala ustálenou fyzikální „jistotu“ na miliardu částic. Atom už totiž není pevným stavebním prvkem hmoty, tvoří ho totiž z 99,9999 % prázdnota , jádro atomu je tedy něco jako moucha ve Svatovítské katedrále. V jádru obsažené protony a neutrony jsou tvořeni nejasnými částicemi, které nazýváme kvarky, nicméne 99% celkové hmotnosti na této planetě pochází z energie, která váže tyto kvarky k sobě a drží je tak v protonech. Nazývá se silnou jadernou interakcí a jejimi nosiči jsou „virtuální“ částice nazývané Gluony ( z angl.glue – lepit ), které ale nemají žádnou hmotnost ! Vznikají energetickou fluktuací, tedy kolísáním prázdého prostoru, které je ve skutečnosti tvořeno řadou polí, kde je obrovské množství virtuálních částic , tyto částice mizí tak rychle jak se objevují . Nikdo neví kam mizí a kdy a kde se znovu objeví..
Připadá vám toto jako pevná hmota na níž jsme postavili svůj materialistický svět? Mne tedy ne a nejsem sám, i nositel Nobelovy ceny za fyziku Niels Bohr zveřejnil tento záěr svého výzkumu „ Všechno co považujeme za skutečné , vzniká z něčeho co se za skutečné nedá považovat“ . Můžeme tedy společně s laureátem Nobelovy ceny říci , že když hmota není „skutečná“ , pak ani naše těla nemohou být skutečná a nelze se s nimi ztotožnovat – srovnejte s typickým Zážitkem blízké smrti kdy dotyčný opouští tělo a dívá se na něj z výšky, neni tedy tělem. Totální shoda ! A to není vše, kvantová fyzika exaktně prokázala, že částice hmoty se chovají jinak, když se na ně nikdo nedívá a jinak když jsou pozorována! Tímto faktem kvantová fyzika došla k závěru, že pravděpodobně, to co určuje realitu světa, je Vědomí a to zřejmě individuální a skupinové ( všem lidem společné ) – srovnejte s typickým pocitem člověka jež proživá Zážitek blízké smrti, odpoutal se od těla, ale jeho osobnost neboli jeho individuální Vědomí zůstalo v něm, stále slyší, vidí a uvažuje…, jedinec je tedy Vědomím sebe (individuální Vědomí nebo chceteli po staru Duše ).Opět shoda!
Nechci už tento příspěvek dělat na první pohled nehorázně dlouhým a proto se dalších příkladů zdržím, nicméně považuji zmíněné průsečíky mezi Zážitky blízké smrti a kvantovou fyzikou za opodstatněné, …..přemýšejte prosím o čem je tento svět a zda to nejste především Vy kdo ho pro své vlatsní „ prožívání“ utváří…. a nebojte se , …….po smrti zůstanete nejspíš sami sebou…..
úryvek z přednášky – autor Marek Frolík.