Transformace

Nejvýznamnější změnou, jasně viditelnou pro celé okolí, kterou prochází těměř všichni Ti, co prožili Zážitek blízké smrti, je transformace životních hodnot. Lidé se během prožitku naprosto změní ve svých postojích, hodnotách a někteří dokonce i mění výraz v tváři. Z lidí naprosto materialisticky založených, kteří se doslova vysmívají všemu metafyzickému, se stávají osob se silnou vazbou na spiritualitu a s jediným životním posláním a to pomáhat druhým. Je vědecky prokázáno, že takto silnou transformaci osobnosti nelze absolvovat po podání jakýchkoliv halucinogenů či jiných farmaceutických přípravků. Jedná se totiž o „skutečné“ zážitky na rozdíl od snových představ drogových tripů, které můžou být možná zajímavé, ale nemají žádný vliv na transformaci naší podstaty ( resp. Duše neboli individuálního Vědomí ) a vedou pouze k závislosti , jsou jen „šalbou smyslů“

Z historie známe významné osobnosti, jež právě v důsledku Zážitku blízké smrti a jeho transformační síly ,měnili směr našich dějin.

Jako prvního z těchto osobností jmenujme svatého Pavla z Tarsu, neboli apoštola Pavla. Než se stal skutečným architektem křeťanské věrouky, pronásledoval křesťany na každém kroku. Pří jedné z cest do Damašku , odkud chtěl v poutech přivést další křesťany, ale upadl do podivuhodného stavu. Ještě dnes se  setkáme s interpretací že šlo o jakýsi epileptický záchvat, jež všichni v okolí vyhodnocovali jako umírání. V tomto Zážitku blízké smrti, jež nám sám svatý Pavel líčí (je uveden ve Skutcích – 26,13)  se setkal se světlem ( charakteristický moment zážitku blízké smrti ) a s Ježíšem (setkání s ním se objevuje ve více jak 55% případů z archivu IANDS). Vedl s Ježíšem zřejmě živý rozhovor kde padla známá věta „Saule proč mne pronásleduješ“ Faktem je, že poté co se probral, i když většina myslela že zemře, naprosto změnil svůj náhled na svět a z nenáviděného štváče se stala ústřední postava křesťanské historie a věrouky. Jak je možné, aby tak výrazná a jistě vzdělaná osobnost jakou určitě Pavel z Tarsu byl, takto, během několika minut, změnila tak radikálně svůj niterný postoj k životu a hodnotám ?

pavel

Jinou, podobnou postavou je zakladatel advajtové védany, jež je aktuálně zřemě nejrozšířenější hinduistickou naukou, Adi Šankara Čarya neboli Šankara učitel. Žil na přelomu 7 a 8 století v Indii a je považován za největšího hinduistického gurua po období Upanišád a zároveň i hluboce nábožensky založeného mystika, reformátora a zakladatele mnišského řádu po budhistickém vzoru. Tento muž nejevil v dětství žádné sklony ke vzdělání a raději se věnoval vrstevníkům a přiměřeným radovánkám. Když mu bylo 8 let, plaval v řece a napadl ho krokodýl. Zakousl se mu do nohy. Chlapec ztratil na chvíli vědomí a vnitřně, jak o tom později vyprávěl, se mu otevřelo veškeré bezčasé nepojmové bytí. V tu ránu ho jako zázrakem krokodýl pustil. Krvácející chlapec vylezl z vody ven a oznámil k smrti vyděšené matce, že jeho život mu odteď už nepatří. Nemůže se tedy oženit a stát hospodářem , jako ostatní chlapci ve vesnici, ale musí odejít do bezdomoví.Postupně se stal skutečnou ikonou hinduismu.

 

sankara_3.cz

Další takovou osobností byl Šrí Ramana Mahariši, jež je jedním z největších duchovních učitelů a myslitelů indie. Když mu bylo 16let, upadl nenadále do stavu jakési katalepsie, jež později popsal jako „rigor mortis“ ( posmrtná ztuhlost těla ). Jelikož byl doma sám a neměl mu kdo pomoci, vnitřně se smířil s tím, že umře a všechnu svou pozornost soustředil dovnitř sebe. Po deseti minutách Zážitku blízké smrti se probral změněn natolik, že následně odcestoval pryč z domova na úpatí hory Arunáčaly, kde meditoval a věnoval se studiu svého pravého Já.. Stal se legendou a dnes navštěvují Rámanašrám tisíce lidí ročně

mzl-spdvrvup

Mezi další transformované osobnosti prostřednictvím Zážitku blízké smrti patří například Edgar Tolle, který poté co se rozhodl spáchat sebevraždu zažil zásadní proměnu a následně dva roky přespával jako bezdomovec v londýnském Russlově parku blízko British muzea, či Wolfgang Amadeus Mozzart jež zázračně přežil v Olomouci nákazu černých neštovic a další Albert Einstain, královna Elisabeta I, Edwarda de Vere, William Shakespeare, Winston Churchil a nebo největšího jasnovidec světa Edgar Cayce. Všichni tyto výjimečné osobnosti čerpali ze setkání s jinou formou bytí, pochopili a odnesli si sebou moudrost a předpoklady konat dobro, každý svojí vlastní cestou realizace. Moment transformace je obrovský a jako by byl pro některé doslova připraven, jako zadání či pozemský úděl. Většina všech lidí, jež prožila zážitek blízké smrti tvrdí, že ať byl jeho charakter jakýkoliv, změnil jejich životní dráhu zásadním způsobem, přičemž je spíše posílil a lépe i když náročněji připravil pro události budoucí.