Jsou zážitky skutečné ?

Jelikož Zážitky blízké smrti svou podstatou sahají za možnosti vědeckého zkoumání, respektive nejsou experimentálně prověřitelné, vytváří se prostor pro mnoho spekulací. Dovolujeme si zde proto uvést dílčí důkazy, jež lze exaktně prověřit, a které dosvědčují , že Zážitek blízké smrti je skutečným prožitkem dotyčné osoby, a ne jakoukoliv halucinací či jinou chrobnou představou generovanou chemickými procesy v mozku.

1) Mnohé Zážitky blízké smrti probíhaly v situaci, kdy mozek podle přístroje EEG nevykazoval již žádnou činnost. Jestliže mozek nevykazuje „prokazatelně“ žádnou činnost, jak by mohl vytvářet snové představy ?

2) Bez ohedu na místo a čas, kde byla svědectví podávána, se jejich hlavní struktura neliší. To tedy tedy znamená, že Zážitek blízké smrti není reakcí mozku na přicházející smrt, neboť ta by byla veskrze prožitkově individuální, stejně jako aktivita mozku při snění. Kdybychom přesto chtěli tvrdit, jako někteří vědci, že to je reakce mozku v momentu smrti, je to stejné jako kdybychom tvrdili, že se všem lidem bude zdát v jednu specifickou noc stejný sen, je to možné ?

3) Existuje mnoho lékařsky ověřených případů zázračných uzdravení v nichž se lidé vrátili z „Druhé strany“ zbaveni všech nádorů, metastáz , infekci virem HIV či jiných nevyléčitelných chorob. Lékařská věda pro to nemá žádné vysvětlení.

4) Svědectví lidí jež prožili Zážitek blízké smrti obsahují tyto přímé důkazy přechodu do jiné existence:

  • Vyslechnuté rozhovory lékařů či jejich bližních a to i stovky kilometrů daleko od jejich „umírajícího“ těla, které posléze slovo od slova dokázali pravdivě přeříkat.
  • Setkání se s příbuznými které nikdy neznali či neviděli,  které uměli posléze dokonale popsat i když v životě neviděli jejich fotku. Typické u dětí.
  • Děti se potkali se sourozeci, kteří se díky nehodám či potratům nikdy nenarodili, znají jejich jména i když jim o tom rodiče samozřejmě nikdy neřekli.
  • Ve stavu mimotělesné zkušenosti popisují zemřelí přesně osoby, které se podíleli na jejich záchraně či stály opodál nehody, a po jejich probuzení k životu, již byly dávno pryč.
  • Komunikace s novorozenci, například o jejich zdravotních problémech , ty pak následně byly sděleny lékářům, přičemž sdělené informace se jako diagnoza potvrdily.
  • Jedinci, jež byli od narození slepí, po opuštění těla, naprosto skvělě viděli a po probuzení dokázali jasně a přesně popsat nejen pokoj a tváře lékařů, ale i prostory nemocnice.
  • Jedinci, jež byli od narození hluší, po opuštení těla, naprosto skvěle slyšeli a po probuzení dokázali jasně a přesně přeříkat co si mezi sebou lékaři či jejich příbuzní, ve chvíli kdy oni byli  „mrtví“, říkali.

6) Více jak 70% všech případů Zážitků blízké smrti se stalo osobám, jež měli nehodu či náhlou zdravotní příhodu, to znamená, že nemohli být nijak ovlivněni jakýmikoliv farmaky.

7) Je vědecky prokázáno, na základě výzkumů souvisejících s drogově závislími , že žádná halucinace způsobená podáním drogy, nemá takový transformační charakter osobnosti jako Zážitek blízké smrti ve své radikální změně osobních postojů k hodnotám a ke světu, vedoucích až k fyziologické změně ve tváři. Drogově závislí mají krásné vize, proto se tam také vracejí, ale tyto vize nejsou vůbec transformující ,spíše naopak.

8) Ve svých aktuálních závěrech z výzkumu Zážitků blízké smrti spějeme ke stejnému zjištění jako kvantová fyzika, ….tedy že realitu utváří něco čemu říkáme „Vědomí“.