Oslovení

Když se řekne “ Zážitek blízké smrti“ mnoho lidí se vyděsí. Myslí si něco v tomto smyslu „Cože smrt, o tom si povídat nechci, je mi to nepříjemné , ještě bych jí mohl na sebe přivolat. Já totiž věřim, že se mne smrt ještě dlouho týkat nebude, takže o tom nehodlám ani mluvit a ani na to myslet“. Když se jich následně zeptáte, zda je opravdu nezajímá co se děje když člověk zemře, protože oni zcela jistě taky zemřou, většinou mi odpoví “ Až to přijde tak to přijde, stejně všechno zhasne a bude konec, tak nač si s tim lámat hlavu“. Odpověď na první poslech dobrá, ale je to skutečně tak, že všechno zhasne a nic už není? Tisíce lidí po celém světě, nazávisle na sobě vyprávějí úchvatné a ve své podstatě „stejné“ příběhy, v nichž mizí čas i prostor a oni nezměnění, myslíce a uvědomujíce si sama sebe, vznášejí se nad svým tělem. „Umřeli jsme“ ptají se sami sebe, “ asi sakra ne, vždyť myslím, vidím stejně jako dřív, dokonce i cítím. Ale jak je tedy možné, že vidím své tělo pod sebou, vznáším se, cestuji během vteřiny tisíce kilometrů a dokáži vidět více situací najednou ?“ Zmatení mizí a přichází jistota, že stále žijí, i když „jinak“ , přichází setkání s „inteligentní tmou“ nebo „nepopsatelně krásným milujícím světlem“, následuje promítnutí vlastního života ,rozhovory s éterckými bytostmi, či setkání s dříve zemřelými příbuznými. Někteří dokonce vypráví o tom že „prošli peklem“.

Každý kdo prožil „ Zážitek blízké smrti“ bez ohledu na jeho charakter, přichází do života nevratně změněn. Změny jsou velmi významné a mění nejen postoj dotyčného k životním hodnotám a smrti ( které se přestává bát ), ale mnohokráte i jeho zdravotní stav, kdy se vrací do života bez metastáz či viru HIV, nebo s vědomostmi takového rozsahu, jež jasně dokládají změnu na úrovni jeho vědomí. Výzkum vědomí je právě to co spojuje aktuální poznatky v oblasti Zážitků blízké smrti a kvantové fyziky. Vědomí je podle těch co skutečně zemřeli a vrátili se po několika hodinách či dnech zpátky k životu, to co přežívá, individuání vědomí nebo chcete-li Duše.

Jelikož Zážitky blízké smrti svou podstatou sahají za možnosti vědeckého zkoumání, respektive nejsou experimentálně prověřitelné, vytváří se prostor pro mnoho spekulací. Dovolujeme si proto uvést dílčí důkazy, jež lze velice jednoduše vědecky a exaktně prověřit, o existenci Zážitků blízké smrti či lépe posmrtné zkušenosti:

1) Mnohé Zážitky blízké smrti probíhaly v situaci, kdy mozek podle přístroje EEG nevykazoval již žádnou činnost. Jestliže mozek nevykazuje „prokazatelně“ žádnou činnost, jak by mohl vytvářet snové představy ?

2) Bez ohedu na místo a čas, kde byla svědectví podávána, se jejich hlavní struktura neliší. To tedy tedy znamená, že Zážitek blízké smrti není reakcí mozku na přicházející smrt, neboť ta by byla veskrze prožitkově individuální, stejně jako aktivita mozku při snění. Kdybychom přesto chtěli tvrdit, jako někteří vědci, že to je reakce mozku v momentu smrti, je to stejné jako kdybychom tvrdili, že se všem lidem bude zdát v jednu specifickou noc stejný sen, je to možné ?

3) Existuje mnoho lékařsky ověřených případů zázračných uzdravení v nichž se lidé vrátili z „Druhé strany“ zbaveni všech nádorů, metastáz , infekci virem HIV či jiných nevyléčitelných chorob. Lékařská věda pro to nemá žádné vysvětlení.

4) Svědectví lidí jež prožili Zážitek blízké smrti obsahují tyto přímé důkazy přechodu do jiné existence:

  • Vyslechnuté rozhovory lékařů či jejich bližních a to i stovky kilometrů daleko od jejich „umírajícího“ těla, které posléze slovo od slova dokázali pravdivě přeříkat.
  • Setkání se s příbuznými které nikdy neznali či neviděli,  které uměli posléze dokonale popsat i když v životě neviděli jejich fotku. Týká se hlavně dětí.
  • Děti se potkali se sourozeci, kteří se díky nehodám či potratům nikdy nenarodili, znají jejich jména i když jim o tom rodiče samozřejmě nikdy neřekli.
  • Ve stavu mimotělesné zkušenosti popisují zemřelí přesně osoby, které se podíleli na jejich záchraně či stály opodál nehody a po jejich probuzení k životu, již byly dávno pryč.
  • Komunikace s novorozenci, například o jejich zdravotních problémech , ty pak následně byly sděleny lékářům, přičemž sdělené informace se jako diagnoza potvrdily.
  • Jedinci, jež byli od narození slepí, po opuštění těla, naprosto skvělě viděli a po probuzení dokázali jasně a přesně popsat nejen pokoj a tváře lékařů, ale i prostory nemocnice.
  • Jedinci, jež byli od narození hluší, po opuštení těla, naprosto skvěle slyšeli a po probuzení dokázali jasně a přesně přeříkat co si mezi sebou lékaři či jejich příbuzní, ve chvíli kdy oni byli  „mrtví“, říkali.

6) Více jak 70% všech případů Zážitků blízké smrti se stalo osobám, jež měli nehodu či náhlou zdravotní příhodu, to znamená, že nemohli být nijak ovlivněni jakýmikoliv farmaky.

7) Je vědecky prokázáno, na základě výzkumů souvisejících s drogově závislími , že žádná halucinace způsobená podáním drogy, nemá takový transformační charakter osobnosti jako Zážitek blízké smrti ve své radikální změně osobních postojů k hodnotám a ke světu, vedoucích až k fyziologické změně ve tváři. Drogově závislí mají krásné vize, proto se tam také vracejí, ale tyto vize nejsou vůbec transformující ,spíše naopak.

8) Ve svých aktuálních závěrech z výzkumu Zážitků blízké smrti spějeme ke stejnému zjištění jako kvantová fyzika, ….tedy že realitu utváří něco čemu říkáme „Vědomí“.

 

Otevřete svou mysl a věnujte svou pozornost Zážitkům blízké smrti, vydáte se tak na cestu za poznáním, které Vás obohatí…..

afterlife-300x200